Svět keramiky je plný překvapení, a to nejen co se týče technologie, nebo krásy samotných výrobků, ale také pojmů, které nás mohou snadno zmást. Rýžový porcelán? Že by byl opravdu z rýže? Cibulák, na kterém nenajdete žádnou cibuli. A co taková kamenina? Pojďme se společně podívat na tyto a další záludné názvy, které mohou vyvolat úsměv i zamyšlení.
Rýžový porcelán
Rýžový porcelán zní jako něco, co byste si mohli dát k večeři s chutnou omáčkou. Pravdou je, že rýži v něm nenajdete ani omylem. Název „rýžový porcelán“ pochází z čínské techniky, kde jsou v tenkých stěnách porcelánu ručně vytvořeny drobné otvory, které připomínají zrnka rýže. Otvory se zalijí průhlednou glazurou, což vytváří krásný, průsvitný efekt. Takže ačkoliv může vypadat, jako by byl pokrytý rýžovými zrny, je to jen mistrné umění keramiků.
Cibulák
Cibulák je další klamavý pojem, který může zavést na scestí. Tradiční modro-bílý porcelánový vzor, známý jako „cibulák“, nemá s cibulí nic společného. Tento motiv, původně inspirovaný čínskými předlohami, zobrazuje granátová jablka, broskve a jiné ovoce a květy. Název „cibulák“ vznikl omylem, když evropským výrobcům připomínaly granátová jablka cibule. A tak se zrodil pojem, který nás dnes všechny mate.
Není divu, že na tento slavný dekor vzniklo nemálo parafrází.
Evropské pojetí vzniklo v roce 1729 v první evropské porcelánce v Míšni Johanem Kretschmarem. V čechách technologii přejala na konci 19. století česká porcelánka v Dubí, ta nejen že inovovala technologický postup dekorace, ale v roce 2004 iniciovala redesign, který vytvořil velmi uznávaný Jiří Pelcl a vzniklá kolekce Bohemia Cobalt se těší velké oblibě.
České pojetí cibuláku od tradice po současný design
Tvrdý a měkký porcelán
Už jste na keramických e-shopech někde zahlédli názvy tvrdý a měkký porcelán? Ne, nejedná se o to, který z porcelánu je pohodlnější. Tvrdý porcelán se vyrábí při vyšších teplotách než měkký porcelán. Rozdíl je tedy ve složení a technologii výroby, nikoliv v tom, který z nich lépe odolá, když ho omylem shodíte ze stolu.
Kamenina
Kamenina zní jako materiál, který byste mohli najít na dně řeky nebo v horách. Ve skutečnosti však s opravdovým kamenem nemá mnoho společného. Kamenina je druh keramiky vypalovaný na vysokou teplotu, což jí dává výjimečnou pevnost a tvrdost, podobnou kameni.
Kožený střep
Kožený střep? Co to zase je? Jde o stav keramické hmoty během sušení, kdy je hmota dostatečně pevná na to, aby se s ní dalo manipulovat, ale stále vlhká a průžná, podobně jako kůže. V koženém stavu je možné k sobě lepit jednotlivé díly například uši k hrnku apod. Tedy žádná pravá kůže, jen keramická terminologie.
Talíř s praporem
Talíř s praporkem neznačí, že by se na něm podávaly státní symboly. Tento termín se používá k označení specifického tvaru okraje talíře, který lemuje jeho miskovitou část. Okraj talíře, přezdívaný „praporek,“ se zvedá mírně vzhůru a může připomínat tvar vlajky. Servírované jídlo tak dělí, rámuje. Tento prvek najdete jak u tradičních, tak u moderních designů talířů a často se zdobí nejrůznější dekorací.
Talíř bez praporku / Talíř s praporkem, kolekce ve spolupráci s Knedlo Zelo Wear & Lenka Záhorková
Závěr
Keramika je nejen uměním, ale i světem plným zajímavých názvů, které často skrývají příběhy a tradice, jež nás mohou překvapit. Zjistit, že rýžový porcelán nemá nic společného s rýží, nebo že cibulák neobsahuje cibuli, nám připomínají, že věci nejsou vždy takové, jaké se na první pohled zdají. A právě tyto drobné klamy dělají keramiku ještě zajímavější.
Napadá Vás nějaký další podivný název? Podělte se o něj s námi.
autor článku: Lenka Záhorková, 2024
Comments